Měli bychom pevně věřit, že Bůh neobejde bez nějakého způsobu spasení těch, kdo hledají pravdu a jsou bohabojní lidé.
Často se pravoslavní lidé ptají, kdo bude zachráněn a kdo ne. Neměli bychom pochybovat a měli bychom neotřesitelně věřit, že pravoslaví je jediné pravé náboženství (Božské zjevení).
Navzdory tomu je špatné, že někteří pravoslavní věřící tvrdí, že budeme zachráněni, ale katolíci, muslimové nebo představitelé jiné víry budou zatraceni. Je možné, aby Stvořitel Vesmíru stvořil miliony lidí bez způsobu spásy a všechny je poslal do pekla na věčný trest? Představte si na chvíli, kdybyste se narodili v Istanbulu bez možnosti spasení, co byste řekli na spravedlivý soud Stvořitele? Copak nemají laskavé a dobré lidi vedle těch zlých? Samozřejmě, že mají. Nemysli si, že na tom nezáleží. Měli bychom pevně věřit, že se Bůh neobejde bez nějakého způsobu spasení těch, kdo hledají pravdu a jsou bohabojní lidé. Jak říká lidová moudrost:
"Požehnaný Kristus Bůh
sedí na zlatém trůnu
drží váhu spravedlnosti
váží dobré i špatné"
Často Bůh udělá zázrak laskavému člověku a ten se nechá pokřtít a stane se pravým křesťanem.
Je to ostudné a hřích, když člověk nemá pravou lásku a nečinil skutečně pokání, ale stále tvrdí, že pravoslavní budou spaseni a všechno ostatní bude zatraceno. Takové prohlášení a závěry (ať už bude člověk spasen nebo zatracen) nemůžeme dělat nejen o zdravém žijícím člověku, ale i o hříšně umírajícím člověku. Hospodin praví: „Jestli vidíš člověka na smrtelné posteli, nesuď, protože nevíš, jak bude souzen.“
Hřích je jedna věc a peklo je druhá. Nejsou stejní. Také spása je jedna věc a nebe (nebo království nebeské) je druhá věc. Nejsou stejní. Měli bychom pevně věřit, že bez křtu kdo si neoblékl Kristovo světlo, neuvidí Království Božího. Nám (pravoslavným) je dáno více, a proto je po nás žádáno více.
Existuje přísloví svatých otců: "Tři věci překvapí zachráněného člověka v nebi: za prvé, že tam je; za druhé, že uvidí ty, které nečekal a za třetí, že neuvidí ty, které očekával, že uvidí".
Bože chraň, abychom soudili jakéhokoliv člověka, natož abychom řekli, že soudíme celou zemi a celý národ.
Starec Gabriel nikdy nikoho neodsoudil, ani ty, kteří mu ublížili, uvěznili ho nebo mu způsobili jakékoliv zranění (duchovní nebo fyzické). Igumenie kláštera v Samtavro píše: „Starec Gabriel nám přísně zakázal soudit kohokoli, takto káže: „Jestli najdete vraha nebo prostitutku nebo opilého alkoholika padlého na zem, nikdy ho nesuďte, nikdy nesuďte Boha stvořeného, protože Bůh dovolil, aby se jejich otěže uvolnili, ale vás drží pod kontrolou. Pokud vám nechá uvolnit otěže, upadnete do horší tísně a budete hřešit. Jako nit musí projít okem jehly, člověk projde stejným hříchem, za který soudil někoho jiného"
Pozn. Stylita
Starec Gabriel z Gruzie věřil, že pravoslaví je jediné pravé náboženství a neodsuzoval bližního.
Věděl dobře, že si nemá sedat na Boží trůn. Budiž nám to ku prospěchu tento text.